Zebřičky Pestré
Ze zimoviště .-)
a ještě se všema osadníkam v zimním úkrytu .-)
Zebřička Pestrá
Následující tex je dílem Mirky Šamalové proto psáno v ženském rodě .-))
Rozlišování pohlaví:
Určit pohlaví u zebřiček, přepeřených do šatu dospělých, je velice jednoduché.
Sameček přírodního zbarvení je šedý. Má oranžové skvrny na lících, u zobáku ohraničené černým proužkem. Podél boků má také oranžové skvrny, tentokrát s bílým tečkováním. Od zobáku až na prsa má černé zebrování, podle kterého dostal tento druh jméno. Na prsou má černou kresbu (správně se jí říká "podkova"). Břicho je bílé. Ocas je černý s příčným bílým pruhováním.
Ani u mutací nedělá problémy určit pohlaví. Téměř u všech mutací zůstává zachována samečkova výrazná kresba, i když je různě pozměněna či je jiných barev.
Sameček černolící se liší pouze barvou lícních skvrn, které jsou černé, a tmavší barvou boků. Samičky nemají pestrou samčí kresbu, mají ale zachované černé lícní skvrny. Na to pozor, to může někoho splést! (na fotkách je nejprve samec, dole pod ním samice)
Charakteristické je také lákavé volání, které ptáci uplatňují především v období námluv.
Zebřičky jsou snad nejméně nároční ptáci chovaní v našich klecích a voliérách! Bez obav si je mohou pořídit i naprostí začátečníci!
Zahnízdí v jakékoliv klícce, dokonce i při podávání pouhého suchého zrní - což svádí některé "chovatele" k tomu, aby si chov ulehčili. Jako všechna živá stvoření ale mají zebřičky své nároky a ty bychom měli dodržovat a snažit se, aby se naši ptáci měli co nejlépe.
Chov zebřiček na výstavy je však podstatně obtížnější. Odchovat skutečně dobré ptáky, kteří splňují předepsané výstavní standarty co nejlépe, není jednoduché.
Mezi sebou jsou zebřičky velmi snášenlivé, vždy však
společně musíme chovat nejméně
Sama jsem se o tom
jednou přesvědčila. Ve své voliéře (3 x 1 x
K ostatním ptákům se zebřičky chovají přátelsky. Na svou velikost jsou však poměrně ostré, drzé až agresivní a neměli bychom je raději chovat se vzácnými, drobnými, plachými či bezbrannými druhy astrildů.
Ideální společnost pro ně představují větší a silnější druhy astrildů (chůvičky, rýžovníci, pásovníci, panenky, amadiny diamantové apod.), holoubci a holubi, křepelky a neagresivní druhy papoušků (neofémy, rozely žlutolící, korely, pap.nádherní, kouřoví, alexandrini, královští, červenokřídlí apod.).
Zebřičky jsou i přes svou malou velikost ptáci poměrně otužilí a odolní. Bez problémů mohou zůstat celoročně venku, bez přitápění, ve voliéře s bytelným zděným přístřeškem, který nepromrzá. Teploty kolem 0 stupňů jim nijak neublíží. Neměli bychom je však raději vystavovat větším mrazům.
Sama takto zebřičky chovám několik let a mohu říct, že ptákům tento způsob chovu velice svědčí. Nejenže nijak nestrádají zimou, ale jsou veselí, čilí a i v zimě se neustále pokouší hnízdit. I když mrzne a dám jim do misky čerstvou vlažnou vodu, s nadšením se do ní vrhnou a vykoupají se.
Zebřičky nemají
velké nároky na prostor a ačkoliv jsou velmi pohyblivé, mohou být umístěny i v
klecích. Klec by měla být co největší právě proto, že zebřičky jsou stále v
pohybu a rády se proletí. Minimální velikost klece pro jeden pár je zhruba 50 x
40 x
Klece či voliéry pro zebřičky zásadně neděláme z obyčejného
"králíkářského" pletiva. Na zebřičky má příliš velká oka a ptáci by
se jimi mohli snadno protáhnout a uletět. Raději použijeme pletivo hustší. Já
mám pletivo pozinkované, s oky 16 x
Kostra voliéry může být zhotovena ze dřeva, určitě se nemusíme bát, že by ji zebřičky nějak poškodily. S ohledem na trvanlivost a odolnost voliér vůči počasí by však měla být raději kovová.
Mimořádné oblibě se těší zelené krmení. Samozřejmostí je podávání ptačince žabince a pampelišky, jejichž křehké výhonky mají zebřičky velmi rády. Oblíbené jsou také různé klásky travin a obilnin, nezralá kukuřice (s množstvím nezralých obilnin a kukuřice to také nepřeháníme, mohou způsobovat katary!) a různé rostliny s květy či semeny. Více o zeleném krmení si můžete přečíst zde:
http://www.chuvicky.estranky.cz/clanky/krmeni
V době odchovu mladých je samozřejmostí vaječná míchanice a klíčené zrní. Můžeme vyzkoušet i průmyslově vyráběnou vaječnou směs promíchanou se strouhanou mrkví, zebřičky to mají - na rozdíl od jiných astrildovitých - rády a my si tak ušetříme čas.
Zebřičky si také pochutnají na čerstvých výhoncích stromů a keřů, zvláště na pupenech či květech, i když toho pochopitelně se svým zobáčkem mnoho nezmůžou.
Samozřejmostí jsou minerální přísady (grit, sépiová kost, písek na trávení, vaječné skořápky).
Hnízdění:
Zebřičky velmi ochotně hnízdí, prakticky kdykoliv a kdekoliv. Často se pokouší hnízdit mláďata již ve stáří 2 - 4 měsíců, to jim však nesmíme dovolit. Dospělí ptáci zase hnízdí nepřetržitě, i v zimě. To také nesmíme připustit - chovný pár by se příliš vyčerpával a navíc odchov v zimě ve venkovní voliéře nemá mnoho šancí na úspěch.
Po předložení budek nanejvýš do 2 týdnů můžeme očekávat hnízdění. Pamatuji se, jak jsem ptákům jednou v dubnu předložila budky. Bylo to v neděli. A v úterý tam již jeden pár zebřiček měl první vajíčko!
Hnízdní budky by
měly mít rozměry asi 10 x 15 x
Mnohdy zebřičky
zahnízdí ve větvích jehličnanů, které můžeme do voliéry za tímto účelem
vyvěsit. Postaví si zde dokonalé hnízdo. Jindy nás překvapí hnízděním na zcela
neobvyklých místech. Například vloni mi zebřičky hnízdily v mezerách mezi
budkami andulek, tedy v prostoru širokém nanejvýš 3 -
Na stavbu hnízda zebřičkám poskytneme dostatek materiálu. Především jemné seno či slámu, sisálová a kokosová vlákna. Oblíbené je také "chmýří" z klasů kukuřice. Na vystlání hnízda zebřičky využijí prakticky všechno. Nejoblíbenější jsou různá peříčka a srst (psů, koní,králíků, morčat...), ale hodí se jim například i kousky piškotů!
Tok samečka poznáme podle jeho neustálého vyzpěvování, v typické pozici s napřímeným tělem, tím, jak se předvádí před samičkou se stéblem v zobáku, roztahuje svůj proužkovaný ocas a snaží se jí nalákat do některého hnízda. Doprovází to zvláštním voláním, které má samičku povzbudit, aby samci vyhověla.
Brzy se ptáci spáří a samička začne snášet každý den jedno bílé vajíčko. Celkem jich bývá 4 - 8. Začíná je zahřívat až posnesení více vajec (většinou od 3. vejce), aby se mláďata vylíhla přibližně ve stejnou dobu a nebyl mezi nimi rozdíly. Vejce zahřívají oba rodiče. Střídají se zhruba po 1,5 hodině, tak že pták, který zrovna na vejcích nesedí, se snaží vylákat svého druha z hnízda a zaujmout jeho místo.
Zhruba po 11 - 13 dnech se líhnou mláďata. Oba rodiče se o ně bezvadně starají a mláďata velmi rychle rostou.
Ve stáří 6 - 7 dnů
je kroužkujeme kroužky o velikosti
Zhruba ve stáří 18 - 21 dnů mladé zebřičky opouštějí hnízdo. Zpočátku jsou nemotorné a do všeho narážejí, proto ani moc nelétají, sedí na bidélku a pozorují svět. Během několika dnů však začnou výborně létat a brzy začnou ochutnávat samy potravu - zelené krmivo či vaječnou směs.
Staří ptáci je poměrně dlouho přikrmují, asi 2 - 4 týdny.
Po osamostatnění můžeme mláďata ponechat s rodiči (samozřejmě pokud to dovolí velikost klece či voliéry). Staří ptáci svá odrostlá mláďata nepronásledují.
Jak už jsem se zmínila výše, zebřičky jsou schopné hnízdit nepřetržitě. Dovolíme jim však pouze 3 - 4 hnízdění za sebou a pak je necháme alespoň půl roku odpočinout, do další chovné sezóny.
Denní činnost:
Zebřičky jsou ptáci velmi aktivní. Celý den poletují či poskakují po voliéře, sbírají potravu, vzájemně si probírají peří a komunikují spolu. S oblibou se zdržují na zemi. Občas se uklidní, přitulí se k sobě a chvíli odpočívají.
Nade vše milují koupel ve větší hliněné misce s vodou. Koupou se téměř nepřetržitě, proto musíme vodu často vyměňovat a udržovat čistou. Pokud nemají k dispozici pořádnou misku na koupání, snaží se vykoupat v čemkoliv - i v napaječce.
Velmi rády se také sluní na sluníčku, s roztaženými křídly a ocasem.
Mutace:
U zebřiček existuje mnoho mutací. V zásadě je můžeme rozdělit do třech skupin - mutace pozměňující, zpravidla zesvětlující základní barvu (např. zebřičky skořicové, plavé, stříbrné, mramorové, bílé), mutace měnící barvu lícních skvrn (např. černolící, hnědolící) a mutace měnící kresbu těla (např. pinguini, vousaté, černoprsé, červenoprsé, straky). Dále existují zebřičky žlutozobé a chocholaté.Všechny tyto mutace se mohou libovolně kombinovat a vytvářet tak nádherné, nezvyklé kombinace. Více o mutacích včetně mnoha jejich fotografií se dozvíte zde : www.efinch.com
Věk:
Zebřičky se dožívají zhruba 5 - 7 let. Už po třetím či čtvrtém roce života však výrazě klesá jejich rozmnožovací schopnost, snáší méně vajec, méně vajec je oplozených a líhne se méně mláďat.
Cena:
Cena obyčejných zebřiček se pohybuje zhruba mezi 50 - 100Kč, nezvyklé barevné mutace mohou být trochu dražší (např. vousaté černolící mě stály 150 Kč/ks).
Výstavní zebřičky bývají dražší, zvláště pokud se jedná o skutečně kvalitní ptáky s nadějí na dobré umístění na výstavě.
Zdravotní problémy:
Zebřičky nejsou náchylné na nemoci. V literatuře se uvádí, že při častém hnízdění samičky mohou trpět zadržením vejce, stejně tak pokud hnízdí při nízkých teplotách. Při nízkých tepotách se jim chladem stáhne břišní svalstvo a nemohou vejce snést, což se jim může stát osudným.
Text Mirka Šamalová , zdroj : http://www.chuvicky.estranky.cz/clanky/strucne-o-chovu-nekterych-druhu/zebricka-pestra.html
info se připravuje zatím odkazy ...
http://www.amadina-gouldove.com
http://papousci.chovzvirat.com
http://www.ifauna.cz